Poté co viděl mého malého štírka na lýtku, zděsil se. „Ani nechtějte vědět, co byste tam měl za pět let, navíc je to dělané permanentními barvami," konstatoval znalecky, „To překryjeme pořádným štírem." Po prvním šoku jsem kývl a rozhodl se svěřit do rukou potetovaného a piercingem propíchaného „malíře".
Tetovací salon Dr. Kalicha v centru Kutné Hory je skoro jako špičková ordinace. „Umrtvit Vám to ale nemůžu, nejsem lékař," reagoval na mou otázku, zda by bolest nešla utlumit, kterou jsem s hrůzou v očích položil při prvním pohledu na tetovací strojky. Původním plánem byla oprava stávajícího štíra na mém pravém lýtku, to mi však Doktor rozmluvil: „Byl by to paskvil!" Souhlasil jsem. Vybrali jsme vzor nového štíra a font mých iniciál, které jsem chtěl do obrázku zapracovat.
Doktor si vytištěné vzory překreslil na prosakovací papír a připlácl mi je na místo původního obrázku. Ve chvíli jsem tam měl nečitelné fialové klikyháky. „Vypadá to hrozně, co?" usmál se Dr. Kalich zatímco vybíral jehlu. „Vezmu na Vás sedmičku to bude tak akorát" To už mi šel mráz po zádech. Doktor mě vzápětí „uklidnil" - navlékl si černé rukavice s poznámkou, že ty mu dodávají z patologie. A když už byly připraveny i barvy, jehla na svém místě ve strojku a rozezvučel se líbezný zvuk tetovací mašinky, chytl jsem se pevně opěradla a zaťal zuby.
Jehla se dotkla kůže a projela skrz. Ssss! Zaťal jsem zuby a zhluboka se nadechl. „Nejdřív uděláme obrysy. „Bolí?" zeptal se mě tatér. „Vůbec ne," nedával jsem, zpocený a udýchaný, znát známky slabosti. Po chvíli jsem si na nepříjemné štípání a brnění zvykl, ale stejně, vždycky, když tatér nabíral barvu a znovu se připravoval na vpich, zakousl jsem zuby do zaťaté pěsti.
Po pětačtyřiceti minutách byly obrysy hotové a začalo se stínovat. Každé stínování po krajích v měkčích částech lýtka štípalo jako čert. Prostředek už jsem ani nevnímal, pouze to brnělo. Tou dobou jsem už ležel klidně a dokonce se i díval, jak mi jehla barví tělo.
Po dvou hodinách a několika pauzách tatér konečně řekl: „Tak teď už tam dáme jen modrou a bílou, to už vydržíš." V tu chvíli už jsme si začali s Karlem tykat. Dílo bylo dokončeno a já nadšený. Doktor mi lýtko ještě vydezinfikoval, podal mi vaničku s mazlavou substancí a dodal: „Maž to touhle vazelínou alespoň pětkrát denně."
Zaplatil jsem a na cestu domů dostal tetovací jehlu, která mi přes dvě hodiny zdobila tělo. „Rychle zapomeň jak to bolelo a přijď brzo na další," rozloučil se se mnou Karel Litterbach alias Doktor Kalich. V duchu jsem si představil štíří rodinku tábořící spokojeně na mém lýtku. Kdo ví…
